S focením jsem začala  vážněji v 17 letech. Jednoho dne poslala do soutěže časopisu FotoVideo portrétní fotku mé rodiny, focenou na jednorázový foťák. A vyhrála 1.místo v soutěži Portrét roku. Cena pro vítěze byl nový fotoaparát. Tenkrát ještě na kinofilm.  A tak jsem začala fotit. Focení byl můj koníček až do mých 23 let, vždy jsem fotila hlavně portréty. Kamarádky, rodinu, svatby spolužáků.

Focení svateb jsou mé počátky. Tenhle příběh jsem slyšela už tolikrát, a přesně tak se udál i u mě. První rok jsem fotila 10 svateb, další rok jich bylo 30, a v roce 2006 to bylo 80 svateb, a tak se ze mě profesionální svatební fotograf. V letech 2007-2008 jsem fotila přes 100 svateb ročně a v ten moment jsem si uvědomila, že další takový rok už mě jistě zabije. Zdály se mi děsivé sny.. Že nemám film ve foťáku, že jedu na svatbu pozdě, nebo že pobíhám po obřadním místě a nemohu najít tu správnou nevěstu. Svatby jsou velice sezonní záležitost, a nafotit 80-120 svateb za 6 měsíců je prostě za hranicí lidských možností. A přesně v ten moment přišel nápad, otevřít si vlastní fotoateliér. A tak jsem se oklikou vrátila zpět k focení portrétů. Převážně žen.

 

Focení je má práce i způsob projevu. Sebevyjádření. Jsem ráda, že mohu dělat uměleckou profesi. Že tvořím. V tom  spatřuji jisté poslání. Mým záměrem není nic menšího, než vytvořit ty nejlepší životní fotky každé ženě, která ke mě do ateliéru vstoupí. A je jedno jestli přišla fotit boudoir styl ve spodním prádle, glamour portrét s nádhernou proměnou od mé vizážistky, nebo rodinný portrét s právě narozeným miminkem. 

Mou hlavní silou a schopností při focení, je ženu focením provézt. V praxi to vypadá tak, že nepřestanu za celou hodinu mluvit.. :-) Neustále směruji ženu skrze objektiv do té nejkrásnější a nejlichotivější pozice. Trvalo mi asi 3 roky, než jsem pochopila jak dobře nasvítit ženské křivky, různé typy obličeje, jak zvýraznit přednosti a potlačit nedostatky. Asi 2 roky jsem se učila pózování žen. S každou ženou fotím jiné pózy, použiji jiné doplňky, rekvizity.  

 

Ateliér Šebestová se zrodil před 17 lety, v ulici Ocelářská v Libni. Každý umělec potřebuje změnu a nové stimuly, proto jsem se v roce 2022  přestěhovala do většího a světlejšího prostoru v Sabinově ulici na Praze 3. Až po rekonstrukci prostoru jsem zjistila, že ve stejné ulici měl fotoateliér i Jan Saudek. Prostor je plný denního světla, okna do všech světových stran. V ateliéru jsou 2 oddělená, ale průchozí studia. 1 studio je více zařízené pro rodinný portrét a pro newborn focení miminek. A 2. větší studio je boudoir pokoj s postelí, stylově od začátku zařizován pro focení žen. Boudoir styl je to, co mou práci nejvíce vystihuje. To je můj hlavní BRAND.

Co nejraději fotím? 
​
Jsou to právě glamour a boudoir fotky žen. Zachytit ženu svůdně, ať už oblečenou, ve spodním prádle, nebo úplně nahou. Baví mě ta chvíle, kdy žena poprvé fotky vidí, třeba i jen na displeji mé bezzrcadlovky. Ten úžas i  radost. Jak jí to sluší. Že si v ateliéru užije nádherný den, vizážistka jí krásně nalíčí. A já jí vytvořím životní fotky. Baví mě fotit normální ženy. Málokdy přijde modelka. Boudoir focení by si měla dopřát aspoň jednou za život každá žena.  Přichází plná nejistot, obav a odchází sebevědomá, spokojená sama se sebou. To je mé poslání, dar, který mám a s láskou a radostí předávám. Girl power!

Často se mě ptáte, jestli fotím na glamour jen samé mladé štíhlé supermodelky. A kde ty krásný ženský pořád beru. Nejlepší na tom je, že ty ženy potkáváme každý den na ulici, jen se je prostě musíme naučit vidět.

Retuše si jako fotograf dělám sama. Mám za sebou několik workshopů u Stanislava Petery. A workshopy na retuš miminek a focení newborn u Ivety Peterské z Bratislavy. Focení miminek je plné emocí a lásky, fotky v prvním roce života jsou ta nejlepší investice, ty proměny jsou fantastické, každý měsíc je děťátko jiné. To je mé druhé nejčastější a nejoblíbenější ateliérové focení. A děkuji rodičům, že mi dávají tu důvěru, jejich novou čerstvou lásku zvěčnit. A dát jí na moment ze své náruče. Polohování miminka je jemná prácička a výsledné fotky prostě stojí za to. Ten čas, kdy vaše novorozeňátko vypadá jako miminko je tak krátký. Dodnes si prohlížím fotky mého syna jako miminka a miluji je. I když on se na mě ve svých 6 letech zlobí, že si je prohlížím, a koulí očima v sloup, vím že ty fotky budou jednou krásná památka i pro něj. 

Děkuji vám, že můžu dělat práci, která mi dává smysl. A těším se na vás ve svém ateliéru, nebo při focení venku.