S focením jsem začala  vážněji v 17 letech. Jednoho dne poslala do soutěže časopisu FotoVideo portrétní fotku mé rodiny, focenou na jednorázový foťák. A vyhrála 1.místo v soutěži Portrét roku. Cena pro vítěze byl nový fotoaparát. Tenkrát ještě na kinofilm.  A tak jsem začala fotit. Focení byl můj koníček až do mých 23 let, vždy jsem fotila hlavně portréty lidí. Kamarádky, rodinu, svatby spolužáků.

Focení svateb jsou mé počátky. Tenhle příběh jsem slyšela už tolikrát, a přesně tak se udál i u mě. První rok jsem fotila 10 svateb, další už 30, a najednou to bylo 80 svateb ročně a byl ze mě profesionální svatební fotograf. V ten moment si člověk jasně uvědomí, že další takový rok už ho jisto jistě zabije. Zdály se mi divoké sny, že nemám film ve foťáku, jedu na svatbu pozdě, nebo pobíhám po obřadním místě a nemohu najít tu pravou nevěstu. Svatby jsou totiž velice sezonní záležitost, a nafotit 80 svateb za 6 měsíců je prostě na hranici lidských možností. A přesně v ten moment přišel nápad, otevřít vlastní fotoateliér. Svatby jsou stále má srdcová záležitost, ale teď už vím, že více než 12 za rok jich prostě mít nedokážu.

Focení je má práce i způsob projevu. Sebevyjádření. Jsem ráda, že mohu dělat uměleckou profesi a že dělám práci, která mě baví a v které spatřuji jisté poslání. Mým cílem není nic menšího, než vytvořit životní fotky každé ženě, která vejde ke mě do ateliéru. A je jedno jestli přišla fotit boudoir, portrét, rodinný portrét se svým právě narozeným miminkem, nebo 7 letým synem. 

Začátky mého ateliérového focení nebyly vůbec jednoduché. Je to už 15 let, co mi můj první učitel na záblesková světla  řekl: Neboj, až utaháš první závěrku, tak světlo začneš vnímat. Závěrka fotoaparátu tenkrát měla životnost 100.000 snímků. Byla to má první digitální zrcadlovka Nikon D100. Říkala jsem si, že se asi zbláznil, že tak dlouho čekat nemůžu. Ale s odstupem času musím říct, že měl pravdu. Trvalo to asi 1 rok, než jsem pochopila jak dobře nasvítit ženské křivky, obličej, jak nasvítit vícečlennou rodinu. A další 2 roky jsem se učila pózování. Také vhodné volby ohniska objektiů. Asi všichni fotografové znají tu počáteční fascinaci dlouhýma nohama, když si nasadí 24mm objektiv a fotí slečnu odspodu..:-)

 

Ateliér Šebestová je v Praze už 15 let. Každý umělec potřebuje změnu a nové stimuly, proto se v roce 2022 Ateliér přestěhoval do většího a světlejšího prostoru v ulici Sabinova na Praze 3. Náhodou jsem až po rekonstrukci prostor zjistila, že ve stejném domě měl fotoateliér i Jan Saudek. Podkrovní prostory po ateliéru přímo volaly. Prostor je plný denního světla, oken do všech světových stran. V ateliéru jsou 2 oddělená, ale průchozí studia. 1 studio je zařízené a vybavené pro new born focení miminek. A 2. větší studio je boudoir pokoj s postelí, stylově od začátku zařizován pro focení žen. Boudoir styl je to, co mě nejvíce vystihuje. To je můj hlavní BRAND.

Co nejraději fotím? 
​
Jsou to právě glamour a boudoir fotky žen. Zachytit ženu svůdně, ať už oblečenou, ve spodním prádle, nebo úplně nahou. Baví mě ta chvíle, kdy žena poprvé fotky vidí, třeba i jen na displeji mé bezzrcadlovky. Ten úžas i  radost. Jak jí to sluší. Že si v ateliéru užije nádherný den, vizážistka jí krásně nalíčí. A já jí vytvořím životní fotky. Baví mě fotit normální ženy. Málokdy přijde modelka. Boudoir focení by si měla dopřát aspoň jednou za život každá žena.  Přichází plná nejistot, obav a odchází sebevědomá, spokojená sama se sebou. To je mé poslání, dar, který mám a s láskou a radostí předávám. Girl power!

Často se mě ptáte, jestli fotím na glamour jen samé mladé štíhlé supermodelky. A kde ty krásný ženský pořád beru. Nejlepší na tom je, že ty ženy potkáváme každý den na ulici, jen se je prostě musíme naučit vidět.

Retuše si jako fotograf dělám sama. Mám za sebou několik workshopů u Stanislava Petery. A workshopy na retuš miminek a focení newborn u Ivety Peterské z Bratislavy. Focení miminek je plné emocí a lásky, fotky v prvním roce života jsou ta nejlepší investice, ty proměny jsou fantastické, každý měsíc je děťátko jiné. To je mé druhé nejčastější a nejoblíbenější ateliérové focení. A děkuji rodičům, že mi dávají tu důvěru, jejich novou čerstvou lásku zvěčnit. A dát jí na moment ze své náruče. Polohování miminka je jemná prácička a výsledné fotky prostě stojí za to. Ten čas, kdy vaše novorozeňátko vypadá jako miminko je tak krátký. Dodnes si prohlížím fotky mého syna jako miminka a miluji je. I když on se na mě ve svých 6 letech zlobí, že si je prohlížím, a koulí očima v sloup, vím že ty fotky budou jednou krásná památka i pro něj. 

Děkuji vám, že můžu dělat práci, která mi dává smysl. A těším se na vás ve svém ateliéru, nebo při focení venku.