Petra Rose Šebestová

S focením jsem začala  v 17 letech. Z legrace jsem poslala do soutěže portrétní  fotku z dovolené, focenou na jednorázový foťák. A vyhrála 1.místo v soutěži Portrét roku. Cena pro vítěze byl nový fotoaparát. Ještě na kinofilm..:-)  A tak jsem začala fotit. Focení ke škole byl můj koníček, ale vždy jsem fotila hlavně portréty lidí. Kamarádky, rodinu, a potom se přidaly svatby spolužáků. To byly mé první vydělané peníze focením. Focení svateb beru jako své počátky profesionálního fotografa.  Je to má práce, ale i způsob projevu. Sebevyjádření. Jsem ráda, že mohu dělat uměleckou profesi. Zastávám názor, že bychom všichni měli dělat práci, která nás baví. Jen tak se v ní můžeme neustále zlepšovat a posouvat dopředu. 

A jak to byl o dál? Mou první velkou cestou bylo tedy focení svateb. Absolvovala jsem desítky svatebních veletrhů, spolupracovala s předními svatebními agenturami v Čechách, ale i v zahraničí. První rok jsem fotila  20 svateb, v dalším roce už jich bylo 50, a za 3 roky práce jako svatební fotograf, jsem v jednom roce nafotila neuvěřitelných 120 svateb. To už mi ale se svatbami pomáhal můj bývalý manžel. I když jsem povahou spíše flegmatik, 120 svateb bylo už dost za hranou. Zdály se mi divoké sny, že nemám film ve foťáku, jedu na svatbu pozdě, nebo pobíhám po obřadním místě a nemohu najít tu pravou nevěstu.. 
A tak vznikl Ateliér Šebestová. Má oáza klidu. Plán byl jasný. Rozdělit svůj pracovní čas i do zimních měsíců a uspokojit poptávku bývalých nevěst, které se ozývaly s poptávkou po těhotenském focení. 
​
Začátky ateliérového focení nebyly vůbec jednoduché. Můj učitel na záblesková světla mi tenkrát řekl.. Neboj, až utaháš první závěrku na foťáku, tak to světlo začneš už trochu vnímat.. Závěrka tenkrát měla životnost 100.000 snímků. Byl to můj první digitál Nikon D100. Asi chápete, že jsem si vzduchu říkala, že se asi zbláznil, že tak dlouho čekat nemůžu. Ale s odstupem času musím říct, že měl pravdu. Trvalo to asi 1 rok. Další 2 roky jsem se učila pózování, vhodné volby ohniska objektivů, asi všichni fotografové znají tu počáteční fascinaci dlouhýma nohama, když si nasadí 24mm objektiv a fotí slečnu odspodu.. :-)

Ateliér Šebestová byl dlouhých 14 let u O2 Arena v ulici Ocelářská. Ale každý umělec potřebuje změnu a nové stimuly. Proto jsem se v roce 2022 rozhodla ateliér přestěhovat a rozšířit a tak vznikl nový ateliér v Praze 3 v ulici Sabinova. Před několika lety měl ve stejné ulici ateliér i Jan Saudek. Podkrovní ateliér je plný světla a oken do všech světových stran. Rozdělila jsem ho na 2 studia. Life style prostor tak dal přirozeně vzniknout mnoha fotogenickým zákoutím. 1 studio je zařízené a vybavené pro newborn miminka. A 1 studio je boudoir pokoj s postelí, stylově perfektní pro focení žen.

A co v ateliéru nejraději fotím? 
​
Asi jsou to glamour fotky. Zachytit ženu svůdně, ať už oblečenou, ve spodním prádle, nebo úplně nahou. Baví mě ta chvíle, kdy žena poprvé fotky vidí, třeba i jen na displeji mé bezzrcadlovky. Ten úžas, radost, jak jí to sluší. Prostě si v ateliéru užije den, vizážistka jí krásně nalíčí. A já jí vytvořím životní fotky. Baví mě fotit normální ženský, který přijdou na takové focení jednou, dvakrát za život.  Přichází žena plná nejistot a obav a odchází sebevědomá ženská, spokojená sama se sebou. To je prostě nádhera.

Často se mě ptáte, jestli fotím na glamour jen samé mladé štíhlé supermodelky. A kde ty krásný ženský pořád beru. Nejlepší na tom je, že ty ženy potkáváme každý den na ulici, jen se je prostě musíme naučit vidět.

Retuše si jako fotograf dělám sama. Mám za sebou několik workshopů u Stanislava Petery. A workshopy na retuš miminek a focení newborn u Ivety Peterské z Bratislavy. Focení miminek je plné emocí a lásky, fotky v prvním roce života jsou ta nejlepší investice, ty proměny jsou fantastické, každý měsíc je děťátko jiné. To je mé druhé nejčastější a nejoblíbenější ateliérové focení. A děkuji rodičům, že mi dávají tu důvěru, jejich novou čerstvou lásku zvěčnit. A dát jí na moment ze své náruče. Polohování miminka je jemná prácička a výsledné fotky prostě stojí za to. Ten čas, kdy vaše novorozeňátko vypadá jako miminko je tak krátký. Dodnes si prohlížím fotky mého syna jako miminka a miluji je. I když on se na mě ve svých 6 letech zlobí, že si je prohlížím, a koulí očima v sloup, vím že ty fotky budou jednou krásná památka i pro něj. 

Děkuji vám, že můžu dělat práci, která mi dává smysl. A těším se na vás ve svém ateliéru, nebo při focení venku.